Sacharidy, někdy také nazývané glycidy nebo zastarale a chybně uhlovodany nebo karbohydráty jsou organické sloučeniny. Mnohé sacharidy jsou významné přírodní látky, mnoho dalších bylo připraveno synteticky. Sacharidy rozpustné ve vodě se označují jako cukry. Makromolekulární polysacharidy bývají většinou bez chuti a ve vodě jsou rozpustné jen omezeně (škrob, agar) nebo jsou zcela nerozpustné (celulóza).
Základní stavební jednotkou jsou monosacharidy, takové cukry, které tvoří pouze jediná molekula. Dále jsou známé oligo- a polysacharidy, které jsou tvořeny několika na sebe navazujícími molekulami monosacharidů. Při trávení se polysacharidy musí nejdříve rozštěpit na monosacharidy a teprve poté jsou štěpeny v mitochondriích, kde se získává energie. Podle tohoto rozdělení můžeme odvodit různé využití sacharidů.
Sacharidy jsou základní částí v rostlinných i živočišných organismech. Rostliny a jiné autofototrofní organismy dokážou sacharidy vyrábět z vody a oxidu uhličitého, pomocí sluneční energie, tento proces se nazývá fotosyntéza. Ostatní organismy jsou závislé na příjmu sacharidů z potravy. Pokud je nedostatek krátkodobý, lze sacharidy syntetizovat z aminokyselin a glycerolu.
Sacharidy mají i průmyslový význam, jsou přírodní surovinou pro výrobu papíru, textilních vláken, etanolu a výbušnin.
Jako i jinde také u sacharidů můžeme rozlišit na rostlinné a živočišné zdroje. Rostlinnými zdroji je především ovoce (fruktóza), brambory a obiloviny (škrob). Z živočišných zdrojů je třeba jmenovat maso nebo játra (glykogen), mléko a mléčné výrobky (laktóza). Nevýhodou zůstává, že s příjmem sacharidů je spojen i příjem cholesterolů a tuků.