Jedna porce (100 g) vařené brokolice zajišťuje něco přes polovinu doporučené denní dávky vitaminu C, dodává nezanedbatelné množství beta-karotenu, který se v těle přeměňuje na vitamin A, a navíc je zdrojem kyseliny listové, železa a draslíku. Čím tmavší barvu růžice mají - ať už fialovou, zelenou nebo temně modrozelenou - tím víc vitaminu C a beta-karotenu obsahují.
Stejně jako květák, růžičková kapusta a zelí patří brokolice mezi košťáloviny z čeledi brukvovitých. Košťáloviny obsahují řadu blahodárných fytochemických látek včetně indolů, sloučenin dusíku, které mohou být nápomocné v prevenci rakoviny, protože zabraňují karcinogenům v ničení DNA (látky, která nese buněčnou genetickou informaci). Fytochemické látky si svoje schopnosti uchovávají bez ohledu na způsob zpracování, takže zeleninu můžeme jíst syrovou nebo mraženou, čerstvou nebo vařenou. Při dlouhém vaření se ovšem snižuje obsah vitaminu C na polovinu, proto brokolici raději krátce povaříme v páře, upravíme v mikrovlnné troubě nebo rychle osmahneme.
Brokolice pravděpodobně pochází z oblasti Středozemního moře - její jméno se odvozuje z latinského bracchium, což znamená "větev". Nejrozšířenější odrůda, kterou známe i u nás, se pěstuje v italské Kalábrii už od 16. nebo 17. století.